JAPONSKO-Fudži

26. ledna 2008 v 18:35 |  Divy světa
Fudži (Japonsko)
Na vrcholku posvátné hory Fudži. Nejvyšší hora Japonska je tradičním poutním místem.
Jde o nejčastější motiv japonských krajinářů. Na obrazech malovaných speciálními vodovými barvami je každý diagonální tah štětcem součástí uctívaného objektu. Tahy štětcem se vždy jakoby vzedmou do výšky a po krátkém setrvání na vrcholu se šikmo svažují někam do hlubin. Díky své symetrické kráse a největší výšce v celé zemi (3776 m) se hora Fudži (také Fudžijama) stala posvátnou horou a symbolem Japonska.
I když je vrcholek Fudži pokryt sněhem, mohla by sopka být aktivní. Hlavní kráter o průměru 600 m je 150-200 m hluboký. Tím vznikají na úpatích hory další, menší krátery o průměru 70 m. Při posledním výbuchu v roce 1707 bylo sopečného materiálu tolik, že ve městě Edo (dnešní Tokio) vzdáleném 90 km od sopky ležela dvanácticentimetrová vrstva popela. Vrchol hory Fudži, která se tyčí 3776 m nad jezery přírodní rezervace Fudži-Hakone-Isu.
Kromě toho, že je inspirací malířů, hraje posvátná hora také významnou roli v japonské poezii. Básníci opěvují symetričnost sopky, jejíž vrchol často vyčnívá z oblak a zdůrazňuje magii krajiny pod horou. Území pod sopkou pokrývají pralesy a stín posvátné hory se majestátně odráží v pěti okolních jezerech. Rozkládá se zde přírodní rezervace Fudži-Hakone-Isu, kterou nedávno vyhlásila japonská vláda, jelikož přibývající osidlování začalo být pro zdejší krajinu nebezpečné.
Obraz čistoty
Stejně jako Olymp u antických Řeků měla také hora Fudži kdysi dávno božskou auru. Kde jinde než na tomto mocném trůně by mohli sídlit bohové? Hora je posvátným prvkem také v nejdůležitějším japonském náboženství, šintoismu, které slučuje prvky kultu starých předků a náboženského uctívání přírody. Proto je pro šintoisty již od nepaměti tradicí vyšplhat se na horu jako poutník, s bílými rukavicemi a slaměnými sandály. Podél šintoistických náhrobků procházejí poutníci ve světelném pochodu
Hora Fudži je také uctívána buddhistickou částí Japonska. Buddhistický samuraj a guru Ničiren svolal ve 13. století své bratry, aby na úpatí Fudži založili svatyni skutečného buddhismu. Organizace Soka-Gakkaj uposlechla přání legendárního samuraje a v 60. letech 20. století zde postavila chrámy Šo-Hondo. Moderní betonová konstrukce, považovaná za největší chrám na světě, stojí v oblasti chrámů Tajsekidži na vyvýšeném místě, odkud je na posvátnou horu nádherný výhled.
Na strmých stezkách však zpívající šintoističtí poutníci a jiní pobožní výletníci vytvářejí exotickou menšinu. V Japonsku se totiž už dávno stalo národním sportem minimálně jednou nebo raději vícekrát za život na mytickou horu vyšplhat. O víkendech v letních měsících vystupuje na horu okolo 30 000 turistů s dětmi a s celými rodinami, které si nesou košíky na piknik. Celkový počet návštěvníků se odhaduje nejméně na půl milionu za rok.
Na rozdíl od šintoistických poutníků, kteří začínají výstup podle přísných předpisů na úpatí této 3776 m vysoké hory, si masy turistů výstup značně ulehčují. Začínají na autobusovém parkovišti ve výšce 2 300 m, odkud je kráter vzdálený asi pět až sedm hodin chůze.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama